Vanoce

Cesta do Betléma

Vidím jednu hlavní silnici. Je tam ohromné množství lidí. Osli, kteří jdou ob tíženi věcmi a lidmi. Vracející se osli. Lidé pobízející svá zvířata a kdo jde pěšky, spěchá, protože je zima. Vzduch je čistý a suchý. Obloha je jas ná, ale všechno má svou obvyklou tvářnost dnů uprostřed zimy. Krajina bez listí připadá rozsáhlejší. Tráva pastvin je krátká, ošlehaná zimními větry. Na pastvinách hledají stáda trochu potravy i slunce, které se rodí pomalu. Ovce se tisknou k sobě, protože je zima i jim. Bečí, zvedajíce tlamičky a hledí na slunce, jako by mu chtěly říci: „Pospěš si, je zima.“ Terén vytváří vlny, které jsou stále výraznější. Je to pravý kopcovitý kraj. Jsou zde travna té doliny a svahy údolíček a hřebeny. Silnice vede mezi nimi na jihovýchod. Maria jede na šedivém oslu, celá zahale ná do tlustého pláště. Vpředu na sedle je opět ono zařízení, viděné už při cestě do Hebronu, a na něm kufr s nejpotřebnějšími věcmi. Josef jí kráčí po boku a drží uzdu. Občas se jí otáže. „Jsi unavena?“ Maria na něj s úsměvem pohlédne a řek ne: „Ne.“ Potřetí připojí: ,,To spíše ty musíš být

unaven, když jdeš pěšky.“ „Ó, já, to pro mě nic není. Myslím, že kdybych byl našel ještě jednoho osla, bylo by to pro tebe pohodlnější a byli bychom mohli jít rychleji. Ale nenašel jsem žádného. V této chvíli všichni potřebují zvířata. Ale odvahu! Už brzo budeme v Betlémě. Za tímto kopcem je Efrata.“ Pak oba mlčí. Když Panna nemluví, zdá se, že je soustředěna k vnitřní modlitbě. Něžně se usmívá jedné své myšlence, a přestože očima hledí na zástup, nezdá se, že by rozeznávala, zda jde o muže či ženu, starce či pastevce, bohatého či chudého. Ale co vidí, to si nechává pro sebe. „Je ti zima?“ táže se Josef, protože se zvedl vítr. „Ne, děkuji.“ Ale Josef nedůvěřuje. Sáhne jí na nohy, visící na oslově boku, obuté v sandálech, které je mož no zahlédnout, neboť nepatrně vyčnívají z dlouhého oděvu. Josef musí shledat, že jsou studené, protože zavrtí hlavou. Sejme pokrývku, kterou nese svázanou přes rameno a přehodí ji Marii přes nohy i přes tělo, takže i ruce jsou pěkně v teple pod pokrývkou a pláštěm. Potkají pastevce, který se svým stádem kříží cestu, neboť mu dává přejít z pastviny po pravé straně na pastvinu vlevo. Josef se sehne a něco mu říká. Pastevec mu odpoví znamením souhlasu. Josef vezme osla a vede ho za stádem na pastvinu. Pastevec vyjme ze svého tlumoku hrubý hrnek, podojí jednu velkou ovci s nafouklým vemenem a podá hrnek Josefovi, který ho nabídne Marii. „Bůh vám oběma požehnej,“ říká Maria. „Tobě pro tvou lásku a tobě pro tvou dobrotu. Budu se za tebe modlit.“ „Jdete z daleka?“

Strana 2