Vanoce

Aby lépe viděl, protože se už velmi stmívá, Josef vyjímá křesadlo a zapaluje lampičku, kterou vytahuje z tlumoku. Vstupuje. pozdraví ho zabučení. „Pojď, Maria, je prázdná, je tam jen vůl.“ Josef se usmívá: „Je to lepší než nic!“

Maria sestoupí na zem a vejde. Josef pověsil lampičku na hřebík zaražený v jednom z kmenů sloužících za pilíře. Je vidět klenbu pokrytou pavučinami, hliněnou zem s dírami, kamením a odpadky a výkaly a roztrou šenou slámou. Vzadu se obrací vůl a hledí svýma velkýma klidnýma očima, zatímco z tlamy mu visí seno. U jakési štěrbiny v jednom koutě hrubá lavice a dva kameny. Začernění toho zákoutí naznačuje, že tam se rozdělává oheň. Maria se přiblíží k volovi. Je jí zima. Položí mu ruce na krk, aby si je zahřála. Vůl zabučí a nechá si to líbit. Zdá se, že rozumí. podobně když ho Josef odstrkuje stranou, aby mohl nabrat hodně sena z jeslí a udělat lůžko pro Marii. Jesle jsou dvojí: ty, z kterých žere vůl a nad nimi něco jako police, kde se nalézá zásoba sena. Právě odtud si bere Josef. Vůl mu v tom nezabraňuje. Udělá místo i pro unaveného a hladového osla, který se dá okamžitě do sena. Josef objeví i převrácený kbelík, celý vyboulený. Vychází, protože venku teče potůček, a vrací se s vodou pro osla. Pak vez me otep větví, odloženou v koutě, a pokouší se jí zamést zem. Pak rozloží seno, udělá z něho lůžko v nejsušším a nejchráněnějším koutě, hned vedle vola. Ale zjišťuje, že to ubohé seno je vlhké, a povzdechne. Rozdělá oheň a s trpělivostí kartuziána po hrstech suší seno nad ohněm. Unavená Maria sedí na stoličce, pozoruje ho a usmívá se. Už je to hotovo. Maria se usadí na měkkém seně, jak nejlépe dovede, a rameny se opře o trám. Josef dokončuje zařizování tím, že přes díru, sloužící za vchod, pověsí svůj plášť. Přístřeší velmi relativní. potom Panně nabídne chléb a sýr a dá jí napít vody z čutory. „A teď spi,“ říká jí potom. „Já budu bdít, aby oheň nevyhasl. Naštěstí je zde dříví. Doufejme, že vystačí a bude hořet. Budu moci ušetřit olej do lampy.“ Maria se poslušně natáhne. Josef ji přikryje jejím vlastním pláštěm a přikrývkou, kterou před tím měla na nohách. „Ale tobě...tobě bude zima.“ „Ne, Maria. Zůstanu u ohně. Zkus si odpočinout. Zítra bude lépe.“

Strana 4