Vanoce

také uvidíš, budeš-li...“ Ale pasáček ho už dál neposlouchá. Zdá se, že už nemá strach. Teď už opouští práh a pro klouzne za zády svalnatého pastýře, za kterým byl skryt, a vychází do ohrady před kůlnu. Hledí vzhůru a jde jako náměsíčný nebo jako by byl zhypnotizován něčím, co ho samo přitahuje. V jed nom okamžiku vykřikne: „Ó!“ a zůstane jako zkamenělý, s rukama zlehka od sebe. Ostatní na něho hledí s údivem. „Ale co to je s tím hlupáčkem?“ říká jeden. „Zítra ho odvedu zpět k jeho matce. K hlídání ovcí nechci blázna,“ říká druhý. Ale stařec, který hovořil předtím, řekl: „Nejprve se pojďme podívat, než budeme soudit. Zavo lejte i ostatní, kteří spí, a vezměte si hole, kdyby tam byla nějaká šelma nebo darebák.“ Vrátí se, zavolají ostatní a vycházejí s pochodněmi a holemi. připojí se k dítěti. „Támhle, támhle,“ šeptá a usmívá se. „Pohleďte na to světlo nad stromem, jak se přibližuje. Jako by přicházelo po měsíčním paprsku. Podívejte se, jak je už blízko. Jak je krásné!“ „Já vidím jen silnější jas.“ „Já také.“ „Já také,“ říkají ostatní. „Ne. Já vidím něco, co se podobá nějaké postavě,“ říká jiný, a já v něm poznávám pastýře, který dal Marii mléko. „Je to... je to anděl!“ volá dítě. „Podívejte, sestupuje a přibližuje se... k zemi! Na kolena před Božím Andělem!“ Ve skupině pastýřů, kteří padají tváří k zemi, se ozve protáhlé uctivé „Ó“ ; čím jsou starší, tím se zdají být zjevením více dojati. Nejmladší jsou na kolenou a hledí na anděla, který se stále více přibližuje; zastaví se ve vzduchu nad zdí ohrady s rozpjatými křídly, perleťově bílými ve svitu měsíce. „Nebojte se, nenesu vám neštěstí. Přináším vám radostnou zvěst pro izraelský národ a pro všech ny lidi na zemi.“ Andělský hlas, to jsou líbezné souzvuky, doprovázené zpěvem slavíků.

Pár slov o autorce

Maria Valtorta (14.3.1897 – 12.10.1961) byla italská řím skokatolická spisovatelka a básnířka. Narodila se v Casertu rodičům pocházejícím z Lombar die. Otec Josef se narodil v Mantovu roku 1862, vykonával službu při 19. hlavním jezdeckém regimentu jako poddů stojník v hodnosti hlavního zbrojního strážmistra. Dobrý a ústupný člověk byl laskavým otcem a vychovatelem jediné dcery. Matka Iside Fioravanzi se narodila v Cremoně roku 1861, byla profesorkou francouzštiny. Egoistická a bezohled ná deptala manžela a dceru nesmyslnou, někdy až krutou přísností. Marie při narození téměř zemřela, pak ji svěřili najaté ko jence ne nejlepších mravů. Bylo jí pouhých osmnáct měsíců, když rodiče s dcerou opustili jih a odešli bydlet do Faenze v kraji Romagna. Další stěhování do Milána a do Voghery znamenaly rozhodující období jejího tělesného vývoje a jejího intelektuálního i náboženského vzdělání, při kterém prokázala svůj silný charakter, pronikavé schopnosti, lásku ke studiu a hlubokou duchovní citlivost. Studia završila v prestižním Kolegiu Bianconi v Monze, které bylo jejím hnízdem klidu po dobu čtyř let, na jejichž konci jako sedmnáctiletá pochopila, jaký by měl být její vnitřní život podle Božího plánu.

Roku 1913 její otec odešel ze zdravotních důvodů do dů chodu a rodina se přestěhovala do Florencie, kde se Maria věnovala kulturním zájmům. Často chodívala s otcem do města. Když začala světová válka, prokazovala lásku vůči bližním jako dobrovolná ošetřovatelka ve vojenské nemoc nici. Ale ve Florencii ji poznamenaly i velmi tvrdé zkoušky. Hrozná máma dvakrát překazila její touhu vydat se a roku 1920 ji jistý delikvent udeřil po zádech železnou tyčí, což znamenalo začátek jejích budoucích chorob. Tehdy dostala Maria prozřetelnostně možnost strávit dva roky v Reggio Calabria u příbuzných, majitelů hotelu. Tito dobří lidé svou láskou a překrásná příroda se podíleli na pookřání jejího těla i duše. Během těchto prázdnin pocítila nové podněty k životu zakořeněném v Kristu, ale návratem do Florencie roku 1922 se znovu ponořila do trpkých vzpo mínek. Roku 1924 rodiče koupili dům ve Viareggio, kde se pře stěhovali a kde se pro Marii začala nepřetržitá askeze, kterou vyjadřovala pevnými předsevzetími. Tato askeze vyvrcho lila v hrdinském sebeobětování z lásky k Bohu a k lidstvu. Zároveň se ve farnosti věnovala jako delegátka vzdělávání mladých dívek z Katolické akce a pořádala přednášky, které přitahovaly i nepraktikující.

Strana 9